Fotbal jako rukojmí odborů

Na pařížském mostě Pont des Arts spojujícím Latinskou čtvrť s Louvrem postává v těchto dnech skotský dudák, jenž svým vzezřením evokuje představu stárnoucího hippie v sukni. V pauzách mezi písněmi popíjí levné pivo a labužnicky vychutnává camelku bez filtru. „Vydělávám si na pobyt, chci být při tom, až Skotsko vyhraje fotbalové mistrovství,“ odpovídá na otázku, co ho zaválo do francouzské metropole. Jeho slova lze přenést i na tisíce dalších fotbalových fanoušků, kteří do Francie dorazili z celého světa. Každý, koho zajímá sportovní aktivita dvaadvaceti mužů v trenýrkách prohánějících míč po zeleném trávníku, chce být zkrátka při tom. Na deseti beznadějně vyprodaných stadionech zhlédne 64 utkání okolo 2,5 milionu diváků a díky televizním přenosům budou šestnáctému fotbalovému mistrovství světa údajně asistovat 3,4 miliardy lidí.„Dívá se na nás celý svět, měli bychom si toho být vědomi a jako Francouzi se ukázat v tom nejlepším světle,“ prohlásil prezident Jacques Chirac. Jeho slova lze s vědomím výše zmíněných čísel brát naprosto vážně. Vlnou výstražných stávek státních zaměstnanců, a především konfliktem pilotů s vedením společnosti Air France se však Francouzi v tom nejlepším světle prozatím neukázali. Na druhou stranu to není žádné velké překvapení. Něco podobného se v zemi, kde proběhne každý týden alespoň jedna větší stávka, dalo předvídat i bez věšteckých schopností.

Sociální vyděrači

Jako hostitelé dokážou být Francouzi velmi milí a…