Robinsonova jeskyně

Výstava Květoš, práce z posledních let v galerii Paměť v Praze (do 21. 6.) je kuriózním dovršením cesty, na kterou uvedl moderní umění před pětaosmdesáti lety Marcel Duchamp svými „ready mades“. Když tehdy na různých výstavách zařazoval mezi umělecká díla banální předměty, jako je kolo z velocipedu, sušák na láhve nebo pisoarová mísa, chtěl původně demonstrovat, že v pokleslé době, která nemá ponětí o hodnotách, se uměním může stát cokoli. Intuitivně však vybral magicky působivé objekty, které výchozí záměr zpochybnily.

Železářská elegie

Modernismus znamenal radikální odklon od příběhu a narativnost pokládal za smrtelný hřích. Umění mělo ztělesňovat svébytné „neliterární“ významy, jejichž složitým odhalováním a vysvětlováním se pak zabývaly legie literátů. Tvorba Květoslava Vašíčka (1902–1995), otce Pavla a Zdeňka Vašíčkových, kteří posmrtnou výstavu jeho děl uspořádali, nemá s vývojem moderního umění zdánlivě moc společného, i když by většina exponátů vedle slavného Duchampova Sušáku na láhve nepochybně čestně obstála. Výstavu sice doprovázejí sofistikované interpretace Petra Rezka, Vladimíra Boreckého, Martina Hyblera a Zdeňka Vašíčka (nalezneme je v 37. čísle Revolver Revue, které nahrazuje katalog), ale pohybují se spíš v rovině elegantní mystifikace lehce parodující učenecký styl. Tím podstatným pro pochopení Květoslavovy tvorby je příběh, který vylíčil Pavel Vašíček v životopisném medailonku. Vystavená kolekce duchampovských objektů se ve…