Slovenskem se provalil nebývalý korupční skandál. Nejsilnější opoziční subjekt a patrně nejpravděpodobnější sestavovatel první postmečiarovské vlády byl obviněn z placení novinářům za „pozitivní články“ před volbami. Aféru odstartovalo odhalení týdeníku Domino Fórum, opírající se o výpovědi tří redaktorů bratislavských médií. Ti nabídku jisté PR agentury ve jménu Slovenské demokratické koalice (SDK) odmítli a s pokusem o uplácení se svěřili i kolegům. Explozivní informace obíhala kuloáry minimálně dva měsíce a po „provalu“ několik novinářů veřejně potvrdilo, že představitele SDK na korupční praktiky upozornili.
„Politický důsledek“
Mečiarova „demokratická alternativa“ tedy u vědomí toho, že její volební štáb uzavřel kontrakt s agenturou, která obchází novináře s nabídkou 10 000 korun měsíčně za „pozitivní psaní“ o ní samé, nehnula dva měsíce ani prstem. Jde o dvojí selhání - morální i rozumové: každý soudný stratég by si spočítal, že proval je neodvratný. Místo aby vedení SDK zasáhlo a skandál v zárodku udusilo, vsadilo na loajální mlčení stále se rozrůstajícího okruhu zasvěcenců.Katastrofu završila „poprovalová“ produkce SDK. Vybruslit z blamáže přitom mohla vcelku levně. V mečiarovskými skandály otupeném, a proto nenáročném prostředí by stačilo doznání „chyby“, pokání, omluva a hlava volebního manažera (ten padl s týdenním zpožděním, což činí tuto minimální „oběť“ naprosto bezcennou). Místo toho lídr SDK Dzurinda obvinil novináře ze lži. A to…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
