Dopisy

Veřejnost zmasírovaná médii

Vážený Respekte, díky za článek pana Kontry Policie se pomstila (Respekt č. 23/98). Krvavá sobota 16. května 1998 (málem jsem napsala 1989), kdy jsem zažila ponížení lidské důstojnosti na vlastní kůži a byla jsem svědkyní brutálního ponižování i jiných, a to výhradně ze strany policie, byla jen prvním šokem v řadě dalších. Následovala ledová lhostejnost (v lepším případě) ke ztýraným lidem ze strany všech zdravotníků, s nimiž jsem se tu noc měla čest setkat. Ani v dalších dnech jsem nevycházela z úžasu. Bezostyšné lhaní všech policejních funkcionářů v médiích o „adekvátnosti zásahu“ a nepravdy o mně z jejich úst, vyřčené na televizní obrazovce a v rádiu se mě velice dotýkaly, ale po masakru ve Vodičkově mě nepřekvapily. Zděsily mě výroky politiků – těch, kteří jsou dnes na jakémkoliv postu. A mlčení těch, kteří ty posty teprve chtějí.A dostávám se k žurnalistům. Jak a k čemu využívají svobodu slova? Kolik je jich v téhle zemi skutečně nezávislých? Mám dojem, že se dají spočítat na prstech jedné ruky. Novinář, který přerecituje to, co prohlašuje mluvčí policie, by snad měl jít spíš pracovat k ní. Nebude si muset lámat hlavu s vlastníma očima, natož názorem.Postoj lidí, to, čemu se říká veřejnost, zmasírovaných médii nebo lhostejných k tomu, jak se v této zemi šlape nejen po lidské důstojnosti, ale doslova po lidských obličejích policejními…