Dobrý den ve zlých časech

Vydání „vybraných českých masových písní ve vzorové interpretaci“ jistě nenačasovali v Bontonu do předvolebních týdnů náhodou. Dnes už by snad ale takové dokumenty doby měly vycházet bez ohledu na příležitost: důvodem je sama jejich křiklavá existence v nedávných českých dějinách a z ní vyplývající nutnost, aby historici, sociologové a snad i umělecká kritika pojmenovali zvláštní ráz té podivné kapitoly v historii české písně a společnosti.

Radši jen vtip

Úmysl Bontonu pustit na trh tuto důležitou špatnou hudbu je bezesporu chvályhodný: na edičním zpracování jako by se ale podepsala nejistota, jak celou věc pojmout. Vydavatel dobře věděl na základě zkušenosti s popovými tituly, že retro s příchutí recese má u nás široké publikum (je na něm koneckonců založena celá image pražského Rádia Limonádový Joe). Snad proto pojal titul The Best of KSČ jako vtipný: názvem (s ruskou bukvou B v titulku), počítačovým designem s hvězdami a srpy, i stylově nejednotným výběrem fotografií Dany Kyndrové; ty jsou jistě cenné, ale nevážou se k padesátým létům. Alibisticky pak působí absence jakéhokoli komentáře i chudá dokumentace (mimo jiné bez křestních jmen všech autorů): když dokážou bontonští editoři vybavit výtečnou faktografií bigbítové archiválie z šedesátých let, mohli stejně profesionálně přistoupit k reedici o málo starších propagandistických skladeb. Takhle předkládá vydavatelství titul jako „něco pro zasmání“, ale sedmdesát minut - často velmi…