Ruská bouřka

Hluboké otřesy rublu, ke kterým došlo minulou středu, se ruské vládě a centrální bance prozatím pomocí intervencí na trhu, dramatickým zvýšením úrokových měr a silnými slovy podařilo zastavit. Otázkou ale zůstává, na jak dlouho. Nervozita se, jak známo, přelila i do většiny zemí střední Evropy. Koruna se dokonce na chvíli ocitla na dlouhodobém minimu 18,90 Kč za marku, ale posléze se opět vzpamatovala.

Rozdíl mezi Ruskem a Asií

Ruská krize má úplně jiné kořeny než ve světě tolik diskutovaný asijský krach. Většina makroekomických čísel byla v postižených asijských zemích (vyjma Thajska, které trpělo deficitem běžného účtu platební bilance) v pořádku: vysoká tempa hospodářského růstu, nízká inflace, rozpočtový přebytek. Asijské problémy se dají popsat jako krize soukromého sektoru, který se příliš zadlužil v cizí měně a neobezřetně investoval do nesmyslných a často megalomanských projektů. V Rusku jde o něco úplně jiného. Příčiny otřesů rublu (a následně i burzy) tkví v rozpočtové sféře a týkají se především vlády. Rusku se v poslední době dařilo snižovat inflaci a dlouhodobě v přepočtu na dolary vyváží a vyváželo více, než dováželo. Obchodní bilance tedy byla (především díky vývozu surovin, ropy a zemního plynu) v přebytku. Měřeno tzv. paritou kupní síly měny, je kurz rublu dokonce podhodnocen. Ruským problémem je rozpočtový deficit, skrytý vládní dluh a neschopnost státu vybírat daně. Deficit rozpočtu činí 5 % HDP a je financován především…