„Jsme-li na dně bazénu, musíme se nějak odrazit,“ prohlásil na nedávném setkání s gaullistickými senátory Jacques Chirac. Jeho věta vyvolává dojem předletní plavecké instruktáže, ale v Elysejském paláci se jednalo o mnohem závažnějším tématu: zmíněnou metaforou chtěl francouzský prezident pojmenovat současný stav tradiční pravice, který vyvolává zděšení v horní komoře parlamentu i mezi voliči. Dvě největší opoziční strany - Sdružení pro republiku (RPR) a Svaz pro francouzskou demokracii (UDF) - totiž od posledních regionálních voleb stále více připomínají orientální bazar, kde se všichni navzájem překřikují, aniž by ovšem dospěli k jakékoliv dohodě.
Neshod existuje více, ale zásadní otázka zní takto: Jak dál ve vztahu k Le Penově sílící Národní frontě? Konkrétně řečeno: Přijmout nabízenou lepenovskou ruku jako garanci mocenského postavení, nebo trvat na nepřípustném spojení demokratických stran s radikálními nacionalisty i za cenu dlouhodobé ztráty vládních pozic? Svým způsobem dilema hodné Hamletovy úvahy o bytí.
Proč ne s Le Penem?
Sirénám Le Penových nacionalistů, silně podpořeným výsledky regionálních voleb, neodolali nejenom někteří oportunisticky reagující politici z RPR a UDF, ale ani mnozí gaullisticky či liberálně orientovaní voliči. Proto také stoupá tlak na vedení obou stran. Řadoví členové RPR a UDF, kteří v důsledném popírání lepenovců vidí zradu pravicových zájmů, hromadně vracejí stranické legitimace. Redakci pravicového…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
