Česká média jsou v posledních dnech plná zpráv a analýz o Klausově comebacku a o opětovně stoupající hvězdě bývalého premiéra. Titíž experti, sociologové a novináři, kteří před dvěma měsíci analyzovali nebývalou popularitu současného premiéra Tošovského a propad popularity Klause, dnes o Tošovském mluví jako o nečitelném či bezbarvém premiérovi. V hodnoceních se předhánějí i politici, a dokonce i někdejší Klausův protivník Jozef Wagner prohlásil, že Klaus „má koncepty, které mají hlavu a patu“.
Charisma ještě neznamená čitelnost
Václav Klaus je bezpochyby charismatický a houževnatý politik, který se snadno nevzdává. Je osobnost, je lídr a v rámci volební kampaně dokáže neúnavně pracovat. To ale ještě vůbec neznamená, že je čitelný politik. Obzvláště komicky pak vyznívá skutečnost, že jeho strana a on sám se představují jako jediná pravicová alternativa této země („buď doleva, nebo s Klausem“). Přitom posledních pět let měla ODS a bývalý premiér nebývalý prostor k tomu, aby pravicovou politiku prosazovala. Podíváme-li se ale detailněji na jeho dílo, najdeme na něm pravicového jen málo.
Mezi Klausovou rétorikou a činy totiž vždy zela bezedná propast. Při svých přednáškách na zahraničních fórech se Klaus rád představoval a představuje jako věrný thatcherista, jako klasický liberál, jako jediná hráz proti levicovému populismu, lobbismu apod. Jisté ústupky vůči pravicovým idejím, které dnes Klaus sám připouští, svádí ale na vliv lidovců v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
