Když festival, tak v Bohnicích

Tak jako se v Babičce konec zimy hlásil tím, že z hor do údolí sestupovala bába kořenářka, tak se nyní v kulturních rubrikách jaro oznamuje příchodem dvou rozdílných a na sobě zcela nezávislých mužů - Michaela Marche a Roberta Kozlera. Zatímco první z nich, anglický básník, a hlavně ředitel pražského Festivalu spisovatelů, má již svůj letošní vrchol za sebou a rozhovory a články s ním se už opět mohou archivovat na příští sezonu, čas pro Roberta Kozlera a jeho akci právě přichází. Onen mladý muž je totiž už sedmý rok činný jako organizátor a spiritus agens divadelního a hudebního festivalu Mezi ploty, jenž tento víkend opět přemění rozlehlý areál pražské léčebny v Bohnicích z místa tichého v místo neklidné a z parku vhodného k meditaci učiní park naplněný výletníky.

Po šesti ročnících se festival Mezi ploty usadil do pražského víkendového kalendáře - rok od roku pořadatelé hlásí více návštěvníků (naposledy již kolem deseti tisíc), více prodaných vstupenek i více účinkujících vzdávajících se nároků na honorář. A také více článků v tisku, v jejichž titulcích se nejčastěji opakují slovní spojení „odstraňování bariér“, „humanitární gesto“, dokonce i „příjemné šílenství“ (LN), čímž má být „příjemně“ připomenuto místo konání. Je to paradoxní, ale je to skutečnost: nejmasovější „kulturní podnik“ tohoto typu se v Praze koná v psychiatrickém ústavu. Není asi na místě hledat v tom nějakou symboliku, nutné je snad jen věřit, že pacienti mají na věc zhruba stejný náhled jako…