Když se náš sportovní tým vrátil ze zimních paralympijských her u japonském Naganu, dostali všichni jeho členové od prezidenta Havla stejnou pamětní medaili jako pár týdnů předtím čeští hokejoví reprezentanti. „Vás i těch medailí, co jste přivezli, si vážím o to víc, že jste museli překonávat sami sebe, abyste je získali,“ řekl prezident třem mládencům a třem dívkám v letištní hale. Nejúspěšnější lyžařka Kateřina Teplá však namítla: „Nemám ráda, když se říká: Překonali jste sami sebe. Jste vítězové, i když jste nevyhráli. - Přece nejsem nějaká chudinka, která si zaslouží ocenit jen proto, že dokázala sjet z kopce.“ A její mladší kolega z naganského týmu Jan Dostál si svůj handicap snad ani nepřipouští. Přestože má amputovanou jednu nohu, studuje už druhý rok fakultu tělesné výchovy a sportu.
Společný úspěch
Dveře činžovního bytu nedaleko pražské holešovické tržnice otevírá vysoká dívka s jasně modrýma očima. V koutě prostorné předsíně stojí vedle sebe dvoje lyže. Právě na nich si Kateřina Teplá (25) a její otec Pavel (58) dojeli na sedmých paralympijských hrách pro tři zlaté a jednu stříbrnou. Na stole v obývacím pokoji svítí obrazovka počítače: úspěšná lyžařka právě píše diplomku. V září ji čeká státní zkouška z finštiny na pražské filozofické fakultě, němčinu už má za sebou. S vadou zraku se Kateřina narodila. Pro člověka, který má oči v pořádku, je asi stěží představitelné, jaký svět vlastně vidí. "U očaře rozliším na tabuli jen to největší…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
