Roku 79 našeho letopočtu bylo po výbuchu Vesuvu zasypáno sopečným popelem a zcela zničeno město Pompeje. O 1919 let později se opět v Kampánii, jen pár desítek kilometrů na východ od Pompejí, odehrála přírodní katastrofa podobných rozměrů. Laviny bahna, uvolněné z hor po extrémních deštích, zavalily několik kampánských obcí a způsobily smrt nejméně sto padesáti lidí. Kde hledat příčiny a jaké poučení z toho vyvodit?
Nikdo nečekal oběti
Na mizerné počasí letos na jaře si Italové zvykli. Velikonoce i 1. máj proběhly ve znamení trvalých dešťů, a tak si nikdo moc nebral hlášení meteorologů, že počátkem května srážky dosáhnou rekordní výše. Proto také záběry amatérského kameramana, jež ukázaly vodu a bahno řítící se po ulicích městečka Quindici v jihoitalské Kampánii, zapůsobily jako elektrický šok. V zemi, která si časem zvykla na zemětřesení či záplavy, byla lavina bahna něčím zcela novým. Předseda sdružení italských geologů Angelo Di Rosario to vysvětlil následovně: „Zpočátku nikdo nečekal oběti. Itálie je zemí strmých hor a úzkých údolí, a tak čas od času, když hodně prší, v Janově, Lucce či u Neapole vody krátkých prudkých toků vystoupí z břehů a odnesou vše, co jim přijde do cesty. O život přijdou tuláci, neopatrní řidiči automobilů, kritizují se nevyčištěné odvodné kanály, ale nakonec se nic nestane.“
Jenže katastrofa způsobená sesuvem půdy z hory Saro na hranicích okresů Salerno, Caserta a Neapol je odlišná: 145 osob přišlo o život, více…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
