Od kolébky až do hrobu

Má se člověk starat sám o sebe a až při svém selhání dostat pomoc od státu, nebo má žít v podmínkách „zaopatřovacího státu“ od kolébky až do hrobu? Má si sám šetřit na důchod, nebo se spolehnout na to, že mu ho zaplatí ze svých daní generace jeho potomků? Má platit za zdravotní péči, má ji mít naopak úplně zdarma, nebo si má připlácet jen na konkrétní zákroky? To vše jsou žhavé problémy sociálního státu. Právě sociální stát, jeho limity a návrhy na jeho reformu hýbou současnou Evropou a určují jedno z hlavních volebních témat. Neměly by se mu vyhnout ani nadcházející české volby. Už proto, že české problémy se v tomto ohledu podobají obecným problémům evropským: nepříznivá demografická struktura společnosti, stárnutí populace, důchodový systém na bázi dojíždějícího „letadla“, bludný kruh financování zdravotní péče… Jaké řešení či jaké inspirace se nabízejí? Podívejme se na základní typologii sociálního státu v západní Evropě, na model britský, německý a skandinávský, přesněji na to, v jakých podmínkách tyto modely fungují, jak se vyvíjejí a jaké plusy a minusy nabízejí.

VELKÁ BRITÁNIE:

DOMY PRO HRDINY

V době hrůz zákopových bojů první světové války britský premiér Lloyd George pronesl známou větu, v níž slíbil, že po válce budou postaveny „domy hodné hrdinů“ pro ty, hlavně dělníky, kteří utrpěli zranění. Lloyd George si představoval velkou kampaň na výstavbu, ale mnozí jeho slova chápali tak, že na ty, kteří protrpěli válku, bude čekat…