Místo, kde bych nechtěl bydlet

Kamenné náměstí středočeského městečka Kouřim ovládá ospalý klid nedělního květnového odpoledne. Po starobylé dlažbě se procházejí mladé maminky s dětmi, na lavičkách pod vzrostlými stromy posedává několik penzistů. Okolo půl čtvrté odpoledne ale začíná být rušno. K seniorům se připojuje mladší generace, u staré kašny se houfují teenageři s kolečkovými bruslemi a maminek s kočárky viditelně přibývá. Vysvětlení náhlého ruchu nabízejí plakáty na nároží: těsně před čtvrtou tady má v rámci svého „turné 98“ na chvíli zastavit slavný autobus Zemák. A z jeho paluby sestoupí mezi lid sám Miloš Zeman. Se starou karosou v barvách trikolory se přesně po dvou letech vrací do kraje mezi Prahou a Kolínem.Kouřimsko znamenalo předloni pro ČSSD velký úspěch - na rozdíl od okolí blízkého Kolína, Českého Brodu či Říčan tu opozice vládní strany s přehledem pokořila. Proč právě tady? Řečeno se Zemanem, lidé volí ČSSD, protože jsou nespokojeni. Proč ale jsou na Kouřimsku - a v mnoha podobných českých a moravských regionech - natolik nespokojeni, že je opozice jasným favoritem celých letošních voleb?

Konec blahobytu

„Tady bych chtěl bydlet“ nebo „tady bych nebydlel ani za nic“. Těmito větami lidé obvykle hodnotí, jak se kde žije. Dobře se žije v bohatých městech, kde jsou po ruce všechny možné služby, nebo v pěkném domě v příjemné venkovské krajině. Špatně se daří těm, kdo bydlí na sídlištích a ghettech aglomerací znetvořených těžkým průmyslem, nebo v zapadákově, kam…