Okřídlený výrok zakládajícího generálního tajemníka NATO lorda Ismaye o trojrozměrném smyslu Aliance - „držet Američany uvnitř, Rusy venku a Němce dole“ - se minulý týden vznášel nad budovou Kongresu. Ve čtvrtek večer, kdy Senát poměrem hlasů 80:19 ratifikoval rozšíření NATO o Česko, Polsko a Maďarsko, vážila hodnotu Ismayových slov sama historie. Přehodnocený výrok má dnes novou podobu: Na konci století jde o to, udržet Američany a Němce uvnitř a Evropu nahoře.
A Rusko? Ten, kdo sledoval americký diskurz o rozšíření NATO, musel nabýt dojmu, že expanze na východ je výlučnou věcí americko-ruských vztahů. Kritikové varovali před ponížením Moskvy poté, co prohrála studenou válku, a skicovali hrozivé paralely s poversailleskou izolací výmarského Německa. Do vrcholící debaty pak ale přišel uklidňující pohled Madeleine Albrightové, která v komentáři pro New York Times napsala: „Chceme-li, aby Rusko dokončilo svoji přeměnu v moderní evropskou mocnost, předstírat, že střední Evropa je stále v ruské sféře vlivu, je tím posledním, co bychom měli dělat.“
Osobní úspěch Billa Clintona
Protože šlo o změnu Washingtonské smlouvy z dubna 1949, Senát musel rozšíření potvrdit dvoutřetinovou většinou. Už počátkem minulého týdne bylo jasné, že „ne“ by bylo překvapením. Odpůrci se proto soustředili na dodatky, které by rozšíření ztížily. V konečném součtu je důležité, že žádný z dodatků neprošel. Výsledné hlasování je tak zahraničněpolitickým úspěchem pro…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu