Pravda o Sakičovi

Chorvatsko, „ta pravá země pro vaši dovolenou“, si usilovně buduje image prosperující, demokratické země plné přátelských lidí. Takový obrázek dostal povážlivé trhliny už chorvatskou agresí v Bosně, tvrdým řešením srbské otázky i autoritativním stylem vlády prezidenta Tudjmana. Minulý týden se ale objevil mnohem starší kostlivec ve skříni. Jde o Dinka Sakiče (76), který žije od roku 1947 v Argentině, ale v letech 1942–44 byl velitelem koncentráku Jasenovac, zřízeného ustašovci hlavně pro Srby, Židy a Romy. Záhy se ukázalo, jak je tato otázka v Chorvatsku i 50 let po válce žhavá. Z případu Sakič se vyvinula široká debata o vztahu k ustašovské minulosti.

Osvětim po balkánsku

„Nezávislý stát Chorvatsko“ (NDH) zřídili Němci v dubnu 1941. Vládu nejprve nabídli umírněnému šéfovi Chorvatské selské strany Vladislavu Mačekovi, legitimnímu představiteli většiny Chorvatů. Když ale Maček odmítl, Němci svěřili moc do rukou Ante Paveliče, vůdce chorvatských ustašovců. Příslušníky této teroristické organizace přitom bylo jen několik stovek mužů. Jako kdyby v Protektorátu Čechy a Morava nevládli Hácha a Eliáš, ale vedení Vlajky či Národní obce fašistické.

Již koncem dubna 1941 se konaly první velké masakry Srbů a Jasenovac se brzy stal symbolem genocidy na srbském národu, místem, kde se pozvraceli i němečtí esesáci. Byla to místní Osvětim, až na to, že místo německé důkladnosti tu vládlo balkánské barbarství. Nezabíjelo se plynem, ale sekerami, kladivy…