Nejsme v tom sami

O tom, že v Čechách panuje rasismus, už nejsme přesvědčeni jenom my. První skupina dvaadvaceti českých Romů dostala v Kanadě uprchlický azyl. A nutno dodat, že to pro mě i ostatní české Romy znamená zadostiučinění. Nikoliv nářky Romů, ale úřady země, která už dávno patří mezi společenství vyspělých a civilizovaných zemí, zařadily Českou republiku mezi státy, ve kterých rasismus nutí příslušníky minority emigrovat. Snad už tedy konečně čeští politici přestanou říkat, že romští emigranti utíkají kvůli údajně štědrým sociálním podporám nebo že znovuzavedení kanadských víz je hlavně „naše vlastní ostuda“. A pokud ne, romští mluvčí jim to budou s kanadským rozsudkem v ruce stále a dokola připomínat. Z Čech zatím odjeli převážně dobře situovaní Romové (rodiny taxikářů, podnikatelů nebo hudebníků). První emigrační vlna proběhla už na podzim 1993, kdy skupina skinů utopila v Písku Tibora Danihela. Hlavním impulzem pro emigraci je u drtivé většiny Romů strach o vlastní život a životy jejich dětí. Zažil jsem čtyři skinheadské útoky. Všechny v několikanásobné přesile. V jednom případě byla postiženou i bratrova gravidní žena v šestém měsíci. Všechny útoky se odehrály za bílého dne před očima několika desítek lidí. Nikdo se nám nepokusil jakkoli pomoci. Totální bezmocnost byla horší než tělesná bolest. Jisté je, že útěky Romů z Česka budou pokračovat, protože ti, kteří emigrovali do Holandska, Belgie, Kanady, Austrálie a jiných zemí, velmi často tvořili pouhý předvoj svých…