Kniha Paula Schmidta Paměti Hitlerova tlumočníka (1935- 1945) není literárně vzato žádný skvost. Styl je poněkud uspávající, frazeologie stereotypní, obsah namnoze triviální. Nepříliš japný dojem umocňuje toporný, místy zbloudilý překlad a defektní čeština, posetá gramatickými i pravopisnými šrámy. Jde nicméně o jedinečné svědectví o podmínkách, v nichž se utvářela nacistická politika. Když se například v září 1938 Chamberlain nečekaně sešel s Hitlerem v Berchtesgadenu, byl Schmidt jako vedoucí jazykového oddělení a protokolista říšského ministerstva zahraničí jediným přítomným úředníkem aparátu - překládal jednání a po schůzce ze svých tlumočnických poznámek zredigoval zápis. Vzpomíná, že by jej byl už už ze zvyku poskytl i Chamberlainovi, ale zasáhl Ribbentrop, že „v nacionálně socialistickém Německu jsou poznámky určeny výhradně pro Vůdce“, takže britský host jel domů bez jediné řádky. Později Schmidt zpracovával plnou verzi pro Němce a zkrácenou pro druhou stranu. Tak se tehdy dělala mezinárodní politika, a proto také naše dnešní znalosti jejího vývoje vycházejí v mnohém pouze ze Schmidtových údajů v knize, která poprvé v Německu vyšla před 49 lety.
Scéna a protagonisté
Autor usedl poprvé vedle Hitlera ke kulatému stolu zahraniční politiky 25. března 1935 v budově říšského kancléřství. Následují nekonečné popisy schůzek, konferencí, komuniké, cest. Stejně svědomitě a bez jiskry jsou zde zachyceny banality i geopolitické triumfy, trpělivý…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
