Co nás čeká pod Zemanem

Dlouho očekávaný volební program sociálních demokratů - především pak jeho klíčová ekonomická část - je zklamáním. Nejde pochopitelně o zklamání z toho, že se levicová strana nepřiklonila ke středu politického spektra, či dokonce doprava. To od ní nikdo nečekal. Text je ale i v českých poměrech nebývale nekonkrétní. Tam, kde by mohl být ostrý, nebo dokonce vyhraněný, nejde ani kousek do hloubky, a navíc je plný frází. Je to zkrátka text líný a ospalý, podobně jako předseda největší strany, který to koneckonců sám nepopírá. Většina voličů volební programy nečte, to ale ještě neznamená, že strana musí pohrdat menšinou, která se o program zajímá. Kde jsou svěží nápady „mladých, populárních a energických“ politiků typu Grosse a Buzkové?

Lidový dům proti ultraliberalismu

První věta hospodářské části programu říká, že dosavadní „ultraliberální strategie - extrémně minimalizující úlohu státu - k vytvoření moderní tržní ekonomiky nevedla“. Nemusíme si nasazovat ideologické brýle, abychom tuto větu mohli odbýt jako holý nesmysl. Na strategii Klausovy vlády totiž bylo jen pramálo liberálního a vůbec nic „ultraliberálního“ (pokud toto slovo, používané pouze v Česku, vůbec něco konkrétního znamená). Stačí připomenout hlemýždí tempo snižování daňové zátěže, čtyřleté zablokování liberalizace nájemného a energií, neschopnost rozhodnout o dotažení privatizace bank apod. Ve svém prosincovém projevu prezident správně připomněl, že stát, který měl být po reformách…