Vzpomínky na vzpomenuté

Sedm let po Vzpomínání (Od Reduty k Semaforu) vydává Jiří Suchý další svazek svých memoárů - a rovnou ohlašuje díl třetí, „který vyjde koncem roku“. Kniha Tak nějak to bylo se vrací do epochy, které je Suchý spolutvůrcem, totiž do „zlatých“ šedesátých let. Nyní, ve druhé polovině svého sedmého decennia, stál Suchý před velkou šancí: v literárním ohlédnutí podivuhodnou dobu zajímavě vyložit, osobitě reflektovat, a kdyby nic jiného, tedy aspoň vtipně popsat. Tuto příležitost bohužel zahodil.

Rozptýlené memoáry

Semaforský otec-zakladatel už svoje vzpomínky na šedesátá léta (přesněji na šedesátá léta v Semaforu) napsal mnohem dřív, než usedl k sepisování knížky Tak nějak to bylo. Jsou rozptýleny v nesčetných časopiseckých rozhovorech a také ve starších sbornících (Jiří Šlitr, 1970, Knížka aneb Co mne jen tak napadlo, 1986, Další knížka, 1991 aj.). Autor tuto skutečnost nepopírá: „Vzal jsem si na pomoc své drobné memoáry roztroušené po různých novinách a časopisech a taky útlou knihu s titulem Život není obnošená vesta, kterou vydaly pro své čtenáře Divadelní noviny…“ Suchý vzpomínal, především na své mládí a „léta dozrávání“, vždycky velice rád. Z jeho ochoty hovořit podrobně o vlastní minulosti nejvíce (a nejlépe) těžil Karel Hvížďala v knižním interview Povídání (1991). Dnes jako by si Suchý nepamatoval, jak odpovídal na jeho otázky, a tak se (bezděčně?) vrací k událostem již nejméně jednou vylíčeným. Vlastně skoro všechno už jsme četli jindy a…