Nalaďte na Vltavu

Asi před deseti lety přisoudil Vojtěch Lindaur v Melodii „zappovského ducha“ písním téměř neznámé pražské kapely, která nejprve vystupovala pod jménem Bítls a pak přešla na název Vltava. Když před čtyřmi roky konečně vyšlo skupině první album Mládí i tak velkou lásku bere s humorem, brali to její příznivci jako satisfakci. Třetí deska Vltavy Marx Engels Beatles patří k nejsilnějším českým albům poslední doby a je to jistě i nejlepší původní titul, který u nás v poslední době vydala velká firma.

Arzenál prostředků

Z tvorby Vltavy vždycky čišela důkladnost. Vědomí, že přísné kontrole je nutno podřídit text, melodii, aranžmá i vokalistův projev, by sice u autorských kapel mělo být samozřejmostí, ale Vltava je spíše výjimkou. V umíněnosti, s jakou kapelník a autor Robert Nebřenský dotahuje všechny aspekty písní, má zvláštní místo obohacování i rozbíjení pravidelného schématu písně. Kdo chce názornou lekci, co všechno se dá podnikat se slokou, refrénem a mezihrami, jak taktizovat s vnímáním textu, koncipovat klávesové sólo jako vtip nebo jak učinit během předehry několik událostí, ať si vezme k ruce nové nahrávky Vltavy.Z poloviny Nebřenského nápadů by si jiný vystavěl živnost: výtečně funguje suverénní rozhazování textu mezi sólisty a sbor (typově upomínající na Setlery v trampských hitech Jarky Mottla), souběžné prolínání dvou různých textů (Smutný příběh Váni), prvomájové předvolávání zpívaného textu (Holčičina hnízda), nedopovězené třířádkové…