Demlovy sokolské sny

Úplného a kritického vydání spisů Jakuba Demla, které by ukázaly všechnu komplikovanost umělecké, duchovní i osobní cesty nejprokletějšího z českých básníků, se zřejmě nedočkáme. Místo nich vycházejí buď nově sestavené soubory drobnějších textů (nejnověji v olomoucké Votobii několik esejů o výtvarném umění pod souhrnným názvem Jan Konůpek a v brněnském nakladatelství Vetus via zápisky z posledních let života pod titulem Haluciňák), nebo nová vydání starých, obtížně dostupných knih.

Agitace, to jest provokace

K takovým počinům náleží i edice Katolického snu, knihy z roku 1932, která má dnes v rámci Demlova díla téměř nejhorší pověst. Ne pro antisemitské výlevy a provokace všeho možného druhu, na jejich přítomnost v Demlově díle si už čtenářstvo dávno zvyklo (a pro nemalou jeho část jsou jedním z důvodů Demlovy přitažlivosti). Právě Katolický sen je však v tomto ohledu krajně zdrženlivý, naopak zde najdeme jednu z nejláskyplnějších pasáží o židovském národě, jenž „byť i rozstříknutý jako hvězdy po diaspoře (…) žíti bude až do konce časů, poněvadž celou svou duší (…) se drží své tradice, své hebrejské řeči, svých národních a náboženských obyčejů a zvyků (…) žije v atmosféře tisíciletí“. (str. 11) Katolický sen je knihou nepříliš oblíbenou z jiného původu. Je totiž souborem prvoplánově agitačních článků, které psal Jakub Deml pro dominikánskou revui Na hlubinu, článků užitečných pro tehdejší katolické hnutí. Redaktor Hlubiny Silvestr Maria…