Nejdřív to vypadalo jako východoevropská bondovka. Samozřejmě v ní vystupuje podnikatel, který chce získat vliv vším možným, jenom ne podnikáním, peněz a moci chtivý politik, který se nechá zkorumpovat, a nakonec tajný agent, který má styky, všechno dává dohromady a tahá za nitky.
Nakonec ale vyústění poslední aféry sociální demokracie tolik nepřekvapilo. Z podnikatele se vyklubal, řečeno s Milošem Zemanem, „psychopat nebo hochštapler“, který nemá ani peníze, ani kompromitující materiály, a z tajného agenta odborník sociální demokracie na tajné služby Jaroslav Vlček. Pokud jde o politika, i rozený naivka se vzpírá představě, že předseda nejsilnější opoziční strany před třemi roky vyjednával s obskurními podnikateli o prodeji vládních postů. Proč ale má tak nevěrohodná aféra mediální úspěch?
Jen zrádci kritizují
Způsobil to Miloš Zeman, který od chvíle, kdy byl odvysílán televizní pořad Nadoraz, neustále kličkuje a mění výpovědi. Od tvrzení, že podnikatele Vízka, Jiravu a Kočárka po pěti minutách vyrazil a nic nepodepsal, se zatím dostal k dvěma schůzkám v německém Bambergu a k podpisu memoranda, které, jak se ukázalo, hovoří o spolupráci na celé jedno volební období 1996–2000. Co je důvodem úhybných manévrů? Na první pohled připomíná celý skandál počátek Klausova pádu, jenomže na rozdíl od případu švýcarského konta ODS lídr naší levice zatím není vážně ohrožen ani v jedné ze svých předsednických funkcí. Důvody jeho kličkování je třeba hledat mnohem spíše uvnitř sociální demokracie.
Zemanovi ve straně nejvíce uškodilo, že o svých cestách do Bambergu neinformoval ani členy nejužšího stranického vedení. Věděl o nich pouze on, Jaroslav Vlček a Zemanův bývalý zástupce Karel Machovec. Právem se dnes tehdejší místopředsedkyně Květa Kořínková rozčiluje nad tím, že nic nevěděla, a žádá vysvětlení. Není sama, podobné rozhořčení se až na Zemanovy nejvěrnější táhne celou stranou. Jeho dlouholetí spolupracovníci, jako Stanislav Gross nebo Petra Buzková, už asi definitivně přišli o poslední iluze o svém předsedovi. Dnes se musí sami sebe vážně ptát, jaký má smysl spolupracovat s člověkem, jehož dobrodružné nápady mohou kdykoli zbytečně a vážně poškodit budoucnost strany i jejich kariéry.
Zemana by moc nestálo, kdyby řekl: Ano, byla to chyba, ale dnes už jsem jiný člověk. Místo minimální špetky pokory ale raději vyrazil do protiútoku. Předseda ČSSD od samého počátku skandálu nahlas tvrdí, že jde o atak na jeho stranu. Na páteční tiskové konferenci oznámil, že za vším stojí Unie svobody, která ho chtěla před volbami poškodit. Ale i tento výrok má vnitrostranický rozměr: kdo by chtěl dnes Zemana za jeho výlety na Západ uvnitř strany kritizovat, bude označen za zrádce a pomocníka protizemanovských spiklenců. Nahlas to řekl již zmíněný Jaroslav Vlček: „Jde to zevnitř, ze sociální demokracie. Ale vyhovuje to i těm venku. Je to stejná režie, jako když odstřelili Klause.“
Pošlete mi sem agenta
Miloš Zeman na páteční tiskové konferenci řekl, že si do Bambergu přijel pro tajné materiály, které měly odhalit korupci politických stran, žádné ale nedostal. Dá se mu věřit: svou zálibu ve zpravodajských hrách prokázal ve své kariéře už několikrát. Ostatně i postup, jakým čelí dnešnímu skandálu, prozrazuje zkušeného hráče. Kdo pozorně sleduje jeho taktiku, tomu se nutně musí vybavit případ slavného kufříku, jehož obsah měl doložit Zemanovo tvrzení, že už jsme se zase octli v policejním státě. Také tehdy sociálnědemokratický předseda kličkoval jako o závod. Skvělým manévrem bylo třeba předání kufříku prezidentu Havlovi k prozkoumání a pak utajené jednání o jeho obsahu v parlamentní komisi pro zpravodajské služby. Pozdější zjištění, že Zeman prezidentovi předal složku bezcenných papírů, bylo samozřejmě ostudné, tolik ale zase nebolelo. Ještě předtím se mohlo několik týdnů spekulovat o tom, že na těch Zemanových obviněních přece jen něco může být, a když veřejnost konečně směla do kufříku nahlédnout, a dozvědět se, o co vlastně šlo, nikoho to už příliš nezajímalo.
Dnes je to stejné: ještě před zveřejněním bamberského memoranda si Miloš Zeman pozval ministra vnitra Cyrila Svobodu a požádal ho o radu. Ministr se ale do hry nenechal zatáhnout a pouze Zemanovi poradil, aby memorandum zveřejnil. Proto se Zeman později obrátil na BIS a předal zápis z bamberského jednání jejímu řediteli Karlu Vulterinovi. Nic nevadí, že sám obsah memoranda dnes již dost nevěrohodně označuje za neškodný či nevinný. Věc právě tímto způsobem dostává tu správnou zpravodajskou příchuť, ale zároveň vypovídá o světě Miloše Zemana. Bez opory v zákonu úkoluje BIS a zcela proti zdravému rozumu dává souhlas s vyšetřováním členů své strany. Vracíme se k východoevropské bondovce: věc je tak vážná, že na to musíme nasadit tajné agenty.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
