Práce kvapná, málo platná. Podle tohoto pravidla se řídili čeští zákonodárci, když sepisovali nový vysokoškolský zákon. Původně měl být hotov koncem roku 1992, termín se ale pětkrát posunul o rok a teprve minulý týden schválil vzdělávací výbor sněmovny návrh zákona do druhého čtení. Přes důkladnou přípravu nová právní norma neskrývá zázračnou formuli, která v budoucnu poměry na vysokých školách zásadně zlepší. Většina odborníků však připouští, že „lepší něco nežli nic“. Jedno velké plus zákon obsahuje na první pohled. Otevírá cestu k uspokojení rostoucí poptávky po studiu, což současný systém státního univerzitního monopolu neumožňuje ani náhodou. Pokud tedy chtějí někteří poslanci hlasovat proti nové normě, ať si nejdříve uvědomí, že vysokoškolsky vzdělaných občanů máme ve srovnání s vyspělými zeměmi Západu sotva polovinu. A v červenci ať jdou vysvětlit 50 tisícům maturantů, které letos vysoké školy opět odmítnou, jaký státní zájem to způsobil, že jim vzdělání bude odepřeno.
Svoboda bez peněz
Dosud platný zákon vznikl na jaře roku 1990 a nese všechny rysy vítězství profesní lobby. Školy zůstaly státní, vysokoškolští hodnostáři si ale (obrazně řečeno) osedlali vládu, aby z peněz daňových poplatníků hradila všechny jejich výdaje a nechala je, aby sami určovali směr, kudy se pojede, tedy koho, jak a o čem budou učit. Klausova vláda se však projevila jako poměrně vzpurný kůň. Sama rozhodla, že bude školy financovat podle počtu studentů, a tím je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
