Odborník, nebo odborář

Ministr školství Jan Sokol řekl minulou středu v rozhovoru pro Právo, že česká společnost dotuje školství částkou ve výši čtyř procent HDP, tedy 63 miliardami korun. Je to prý málo a podíl školství na celkových výdajích by měl dosáhnout nejméně šesti procent HDP, což je evropská norma. „Postupně se snažím tento podíl zvýšit,“ dodal ministr. Koncem února doporučila i ministryně zdravotnictví Zuzana Roithová, aby se zvýšilo zdravotní pojistné. A jak před týdnem novinářům sdělil Miloš Zeman, při rozhovoru s ním „hrozbu finančního kolapsu ve zdravotnictví“ příliš razantně nevyvracela. Z toho je zřejmá jedna věc: premiér Josef Tošovský si do vlády nevybíral jen odborníky, ale na některá místa dosadil také odboráře.

Oba ministři totiž neříkají pravdu. Na školství už několik let dáváme 6 % HDP (letos to bude kolem 90 miliard korun). Přes ministerstvo půjdou skutečně jen dvě třetiny této částky, část peněz ale školy dostanou přes obecní rozpočty. Také zvyšování zdravotního pojistného nemá velký smysl, když finanční kázeň pojišťoven i velkých nemocnic je o poznání lepší než v letech, kdy se o vyšším pojistném neuvažovalo. Ministři to zřejmě vědí - těžko připustit, že jsou tak neinformovaní. Zvolili ale stejnou metodu práce s informacemi jako odboroví předáci, když potřebují vyrazit ze zaměstnavatelů vyšší mzdy. Účelově manipulují s čísly, varují před finanční katastrofou a upozorňují, že jinde berou víc. Rozdíl je pouze v tom, že ministři se snaží vyrazit peníze ze své…