Dopisy

Nechci zapomínat

Vrozhovoru zveřejněném v Respektu č. 7/98 odpovídá čínský disident Wej Ťing-šeng na otázku, chtěl-li by něco vzkázat českým občanům: „Vy, kteří máte svoje práva, nezapomínejte na ty, kteří je nemají.“

Dovolím si užít další citaci z poslední strany téhož čísla Respektu: „Poslanci odmítli zařadit na program parlamentní schůze bod týkající se porušování lidských práv v Číně a Tibetu.“ Do třetice bych přiřadila prudké vystoupení zástupců ČSSD proti členství Franze Neubauera v Koordinační radě česko-německého Diskusního fóra.

Máme tak špatnou paměť, či jsme zabednění a vystrašení a pamatovat si pro jistotu nic nechceme? Čínští představitelé jsou alergičtí na jakoukoliv kritiku svých postupů vůči těm, jejichž postoj k oficiální komunistické ideologii je nepřátelský, odlišný názor tvrdě sankcionují, nečínskou (tibetskou) kulturu a vzdělanost se rozhodli vyhladit. Nic nám to nepřipomíná? Stali se z nás v průběhu několika let sobci zajímající se pouze o dění na vlastním dvorečku (nebo jsme jimi byli vždy)? Před tím, co se nám nehodí, co je nám nepříjemné, co je nepopulární, co by mohlo mít dohru v ekonomické rovině (což je podle mého názoru jeden z důvodů neochoty diskutovat o stavu lidských práv v Číně a Tibetu), náhle ztrácíme zrak, řeč i sluch. ČSSD nepovede diskusi s Franzem Neubauerem, státní reprezentace nepovede diskusi o právech v Číně a Tibetu…