Šťastné Vánoce v Calais

Jak se mají naši Romové v Calais? Bydlí stále ještě na těch několika čtverečních metrech mezi sprchami a záchody v prvním patře přístavního terminálu? Nebo už je francouzské imigrační a charitativní organizace ubytovaly v penzionech? A měli tam stromeček? A co kapr na Štědrý večer? Přinesli jim Francouzi dárky, a jaké? Nebo je dokonce někteří pozvali domů? A hlavně - zvykli si už naši Romové? Zvykli si alespoň tak, jako jsme banální skutečnosti, že se odsud opět emigruje, přivykli my?

Kdyby měl člověk soudit z českých médií posledních týdnů, musel by dospět k závěru, že případ s odchodem několika stovek českých Romů už skončil, je zdárně vyřešen, dokonce už ani není jisté, jak to vlastně tehdy bylo. Co když šlo jen o jakousi televizně vybuzenou mánii, které se chytlo pár cikánských naivků, kteří s vidinou „bezstarostného života“ nejprve zkoušejí štěstí v Kanadě či Británii, a pak když spadne klec, nastěhují se do odbavovací budovy v calaiském přístavu? Tehdy to byla několik dní obrazově nesporně vděčná událost: romské rodiny, úzkostlivě dbající o čistotu a pořádek, obsazují čekárnu a oznamují, že do České republiky se nehodlají vrátit, neboť se cítí perzekvováni, vystaveni různým stupňům diskriminace a ústrků. Televizní diváci se cítí zčásti dojati, zčásti jsou pobouřeni, někteří jsou třeba i rádi, že se tak alespoň trochu „eliminuje“ romský problém, postupně však přivykají, a když se situace nemění, je načase změnit téma. Kampaň skončila. Pro média je látka…