Na konci 19. století došlo v důsledku poměrného dostatku jídla, jejž vyvolala industrializace euroamerického světa, k určitému „přesycení“. Vznikaly a byly vyvolávány nové reflexe, vůle, tužby a impulzy ovlivňující konzumní chování. V důsledku prudké industrializace a technologizace výroby se změnilo i pojetí lidského těla: na krásu se začalo pohlížet jako na systém, jejž je možno měnit za pomoci interní medicíny, plastické chirurgie, a dokonce i buněčné biologie. Uvedené disciplíny začaly být nahlíženy jako technologické možnosti, jež mohou „určité tělo změnit v tělo jiné“.
Redukce těla na pouhou soustavu biologických jednotek a na genetické funkce opomíjela souvislost mezi tělem a jemnou sítí sociálních a politických vztahů, jež je obklopují. Prosazování ideálních tělesných forem sugerovalo možnost dosáhnout modelového těla pomocí diet a chirurgických či genetických zásahů. Měnící se představy o ideální postavě definovaly s předstihem jakýsi obraz virtuálního, mediálního těla. Reálné tělo se svými základními potřebami jídla, pití, spánku či lásky jako by přestalo existovat, jako by se snažilo stát čímsi „cizím“ - modelem, který „lze převzít“ prostřednictvím technologických zázraků. Skutečné tělo se vzdalo své osobní odpovědnosti. Jídlo se stalo psychologickým problémem.
Jídlo a motivace
Psychologie jídla zajímavě analyzuje, proč lidé často jedí něco jiného, než by jíst měli. Rakouský psycholog Volker Pudel se pokusil sestavit seznam…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
