Co vlastně chtějí

„Můj rozsudek byl určen předem,“ říká Rufi Osmani, starosta makedonského města Gostivar, odsouzený na 13 let a 8 měsíců žaláře za vyvěšování albánské vlajky před budovou úřadu. Když koncem roku 1996 přebíral pětatřicetiletý Albánec Rufi Osmani úřad starosty Gostivaru, netušil, jaké peripetie mu zdánlivě nevinná funkce přinese. Za všechno může, jak říká, jeho národnostní cítění a beraní povaha.

Postavení albánské menšiny v Makedonii nemá daleko k otevřené konfrontaci jako v sousedním Kosovu, je však přece jen o něco mírnější. Neexistuje tu žádná „osvobozenecká armáda“, útočící po nocích na policejní stanice, stejně jako zdejší tajná policie si nemůže hrát na absolutního vládce všech občanů. Střety probíhají ve dvou rovinách, jimiž jsou albánské školství a používání národních symbolů. A právě toho posledního se týká hořká zkušenost neústupného starosty.

Začíná se Kocourkovem

V lednu 1997 rozhodla radnice Gostivaru o vyvěšení albánské, turecké a makedonské státní vlajky před budovou úřadu. Na vládu ve Skopje toto usnesení působilo jako červený šátek. Celý akt byl seznán protiústavním a zastupitelstvo bylo vyzváno k jeho zrušení. Když se tak nestalo, ministr dvakrát osobně přijel vlajku - pouze albánskou  - strhnout: v obou případech se před budovou srotil dav a ministr unikl lynči jen díky včasnému zákroku starosty.

„Po těchto incidentech jsme chtěli najít s vládou společnou řeč,“ říká Osmani. Spolu s předákem místních demokratů …