Člověk, který by mohl být nejvýznamnějším skladatelem bývalého sovětského prostoru po Dmitriji Šostakovičovi - tak píše americký časopis Time o skladateli, který prožívá po mnoha letech tvorby první vlnu nadšeného uznání. Ze sítě sovětských kulturních exulantů si tedy získává světový ohlas další osoba. Na velká pódia a do katalogů prestižních vydavatelství už dříve pronikli skladatelé Alfred Schnittke, Arvo Pärt, Sofia Gubajdulina, nedávno zemřelý Edison Denisov či Valentin Silvestrov. Gruzínec Gija (čili Georgij) Kančeli, transkribovaný Západem jako Giya Kancheli, už k nim dnes patří také. Stejně jako všichni jmenovaní směřuje i on svou tvorbou do prostoru duchovního umění dneška; stejně jako všechny jmenované objevil si i jeho Západ jako hlas odjinud.
Hudba pro plný prostor
Kančeli, narozený roku 1935 ve Tbilisi, je pozdní exulant. V Gruzii spolupracoval s progresivními divadelními scénami, psal filmovou hudbu (u nás se svého času promítal snímek Slzy padaly), v sedmdesátých letech dostal státní cenu za svou Čtvrtou symfonii. Když po letech vydala americká firma Nonesuch reedici beznadějně zašuměných nahrávek sovětského vydavatelství Melodia, vysvitlo, že Kančeliho výrazný, rozpoznatelný styl se utvořil dávno předtím, než se skladatel proslavil. Rozhodnutí odejít do Evropy posílila na počátku devadesátých let - vedle grantu z Berlína - i politická situace v Gruzii. Po čtyřech letech v Berlíně nyní Kančeli stabilně žije v Belgii (v roce 1995…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
