Věděl jsem, že mě popraví

PHAN KIM LONG (44) prožil posledních dvacet let v komunistických vězeních, na útěku nebo v uprchlických táborech. V tom se jeho osud příliš neliší od osudu tisíců jiných vojáků jihovietnamské armády (přesné počty nejsou známy). Na rozdíl od mnohých však přežil a nebyl donucen k návratu do Vietnamu. A navíc jako první z uprchlíků získá zřejmě politický azyl navzdory tomu, že mu úřady OSN tento statut odmítly přiznat. Zemí, která se mu azyl chystá udělit, je Česká republika.

Phan Kim Long se narodil v Saigonu, je z jedenácti dětí. Na začátku vietnamské války absolvoval vojenské učiliště a sloužil jako poddůstojník, po jejím skončení byl zajat a jako ostatní vojáci Jižního Vietnamu poslán do převýchovného tábora. Díky své nízké hodnosti byl brzy propuštěn, pronásledování a věznění ale neunikl. Vloni se mu podařilo požádat o azyl na české ambasádě v Bangkoku. Česká vláda dvacet dní váhala a prověřovala jeho dokumenty; pak ho dopravila do Prahy.

Jak jste se dostal do komunistického vězení?

Všechno začalo tím, že mi na konci války komunisti vzali dům, protože se jim prostě zalíbil. Museli jsme do dvou dnů odejít a nesměli jsme si nic vzít. Zkusil jsem protestovat. Zavřeli mě na pár dní, nechali hladovět, bili. Po propuštění jsme se ženou žili pod stanem. Byl jsem prakticky bez práce, občas se něco našlo, něco jsem opravil, pomáhal v zemědělství. Úřady nás ale nenechaly na pokoji. Těžko se to popisuje - oni si mohli…