Dopisy

Nejhorší je lhostejnost

Zajímavý případ je popsán v článku Vem si hadr a jeď (Respekt č. 6/97), kdy tři jedenáctiletí chlapci museli přes hodinu vytírat podlahu v českolipském supermarketu poté, co si trochu zašprýmovali na účet šedesátileté zaměstnankyně. Případ je zajímavý především svým vyvrcholením: podáním trestního oznámení na prodavače pro trestný čin omezování osobní svobody.

Každý soudný člověk uzná, že omezovat osobní svobodu kohokoliv, byť dětí, se nemá a nesmí. Na druhou stranu čtenáře zarazí, že po celkem banální epizodě následuje tak rozsáhlé vyšetřování se zapojením policejní mašinerie a soudu. Citlivý pozorovatel vytuší, že v daném případě se něco „zaseklo“ a vede to k důsledkům, kterých mohou nakonec litovat obě strany konfliktu.

V dnešní době narůstá počet případů, kdy si děti a mladí lidé v důsledku nenaplněného volného času krátí svoji dlouhou chvíli „klukovinami“ podobného typu. Výchovu těchto dětí v takovém případě přebírá „ulice“. A na této „ulici“ záleží, kdo si jich všimne a jakým způsobem jim pomůže vytvořit si obraz o občanských svobodách, povinnostech, důsledcích jejich chování. A o to v našem případě vlastně jde. Šedesátiletá paní v obchodě si těchto tří chlapců všimla a věnovala jim svůj čas. Hlídat tři chlapce hodinu a půl a přitom je smysluplně úkolovat od ní byla vlastně oběť. Daleko jednodušší je dětí si nevšímat a nevěnovat jim…