Do Davosu se těžko dostává, ale sotva lze v Davosu nebýt, pokud je člověk někdo. Bez diplomatických procedur, bez protokolu a nezávazně si tu mohou popovídat přátelé, ale i nepřátelé - vždyť právě tady se smířil Šimon Peres s Jásirem Arafátem či Nelson Mandela s Frederikem de Klerkem. Davos je také místem, kde se významní politici, podnikatelé, vědci i žurnalisté rok co rok pokoušejí vytvořit nové, originální syntézy ekonomických a společenských věd. Na to, zda a pod jakým heslem se nám do paměti zapíše už sedmadvacáté Světové ekonomické fórum, jež skončilo v půli minulého týdne, musíme ještě trochu počkat. Několik podstatných závěrů však můžeme z jeho průběhu vyvodit už dnes.
EU: ve stopách Československa?
Ačkoli v Davosu ještě nikdy nebyla přijata žádná rozhodnutí ohledně Evropské unie, problémy spojené s jejím působením a budoucností patřily i letos během panelových diskusí či tiskových konferencí k nejčastěji nastolovaným. Do popředí se samozřejmě dostala otázka důsledků, které bude mít za dva roky zavedení společné evropské měny. Trochu paradoxně se právě v tomto kontextu nejdůrazněji projevil „český akcent“ celého davoského setkání. A to díky premiéru Klausovi, který zlověstně prohlásil, že společná měna si během krátké doby vyžádá nejprve sjednocení finanční politiky a vznik ústředního rozpočtu Unie, pak bezohledný boj o jeho prostředky jak mezi jednotlivými chudšími regiony, tak mezi regiony chudšími a bohatšími, což ve svém důsledku…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
