Nikdy bych už nešel do odborů

JAROMÍR DUŠEK (* 1953) maturoval na železniční škole v České Třebové a dlouhá léta pracoval na dráze jako vlakvedoucí, průvodčí a výpravčí. Po listopadovém převratu velel odborové buňce v České Třebové, za další čtyři roky to dotáhl až do čela Odborového svazu železničářů. Do obecnějšího povědomí vešel před dvěma lety, kdy pod hrozbou stávky na dráze donutil českou vládu k zastavení transformace Českých drah. Blízcí kolegové mu vyčítají, že volí ODS a je cholerik, ale oceňují, že nikdy neustupuje bez boje, a považují ho v čele železničářů za nenahraditelného.

J. Dušek býval dřív vášnivým zahrádkářem a stal se „železným mužem“ - tak si říkají lidé, kteří během čtyřiadvaceti hodin uplavou 2500 metrů, ujedou na kole 280 kilometrů a uběhnou maraton. Má pět dětí.

Co byste dělal, kdybyste nebyl šéfem odborů?

Mně se líbí práce výpravčího. Je to změna. Každá šichta je jiná, nic se neopakuje, nikdy nevíte, co přijde. Kdybych měl ještě jednou v životě možnost volby, nikdy bych nešel do odborů. Přišel jsem o volný čas, rodinu, sport, o nervy a o zrak. Jediné, co mě tady ještě drží, je, že nemám ve zvyku odcházet od rozdělaného díla. Nerad prohrávám, ale když prohraju s lepším, uznám to. Je tu ale jeden problém, o kterém mluvil Jan Werich: největší neštěstí je srážka s blbcem. To se mi, bohužel, v poslední době stává poměrně pravidelně.

Koho tím myslíte?

To ať si každý přebere sám.

Existuje kromě…