Každý má své „Švýcarsko”

V Česku padla vláda. No a co, řekl by například padesátiletý Ital, který zažil takových pádů přes padesát. Nota bene před pěti lety zažil i pád šéfa silné strany iniciovaný objevem tajného konta ve Švýcarsku. České dění posledních dvou týdnů není nikterak výjimečné, neboť různých afér či skandálů, týkajících se vlád, politických stran a jejich financování či korupce, bychom ve světě našli dost a dost. Pokud bychom měli hledat české specifikum, pak je to rychlost, s níž padla vláda. Nabízí se tu parafráze slov Timothyho Gartona Ashe z podzimu 1989: co trvalo Polákům 10 let, Maďarům 10 měsíců a východním Němcům 10 týdnů, Československo zvládlo za 10 dnů. Dnes bychom mohli říci: co trvalo Belgičanům v aféře Agusta pět let, Američanům ve skandálu Watergate přes dva roky a italským socialistům v aféře Čisté ruce více než rok, Češi zvládli za tři dny - tolik času uplynulo mezi zveřejněním zprávy o podivném kontu ve Švýcarsku a pádem Klausovy vlády.

Podívejme se blíže na některé z těchto případů. Musíme dávat pozor při rychlých soudech a konstrukcích paralel, protože nelze klást do jedné roviny například Watergate a případy financování politických stran. Nicméně neuškodí zalistovat pár let starými novinami, aby si člověk připomněl, že „veškeré podobnosti jsou pouze náhodné“. Když už ne ve faktech, tak přinejmenším v argumentech obžaloby i obhajoby.

Bez zemětřesení

Belgická aféra Agusta začala v lednu 1990, když tisk přinesl zprávy o podivném…