Žijeme ve světě symbolů a mediální skutečnosti. Jak říkají mnozí, co není v televizi, to neexistuje. Podíváme-li se touto optikou na podpis česko-německé deklarace, není nad čím příliš jásat. Za pár let či dokonce měsíců si skoro nikdo nevzpomene na znění projevů Kohla a Klause, podobně jako dnes jen specializovaný historik ví, o čem mluvil v Polsku před čtvrt stoletím Willy Brandt. Nicméně každý, kdo se zajímá o světové dění, zná fotografii klečícího Brandta u pomníku varšavského ghetta. Z nynější Kohlovy pražské návštěvy zůstane nejspíše vzpomínka na to, jak si německý kancléř kupuje v uzenářství šunku.
Přicházím zrovna od pomníku…
Symboly se odrážejí v praktické politice víc, než by se zdálo na první pohled. Stačí připomenout už mnohokrát citovaný projev Helmuta Kohla z Rotterdamu před dvěma lety: „Přicházím zrovna od pomníku ‚Město bez srdce‘. Uctil jsem tam památku obětí německého náletu. Nevinní mužové, ženy a děti zahynuli. Srdce města bylo zničeno. Tento útok byl zločinný, rovněž tak okupace Nizozemska, rovněž tak celá Hitlerem rozpoutaná válka…“ Marná sláva, tato slova - pronesená po symbolickém aktu - znějí jinak, bezprostředněji a upřímněji než obdobná pasáž z Kohlova pražského projevu: "My Němci víme o těžkém bezpráví, jež přivodilo nacionálně socialistické Německo Čechům. Hlásíme se k naší historické zodpovědnosti."Přitom samotné Kohlově řeči v Lichtenštejnském paláci není co vytknout. Celkem čtyřikrát německý kancléř vyřkl…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu