Přestože Severoatlantická aliance nabídla Česku už před třemi lety přístup ke svým tajným informacím, až dosud jsme tuto nabídku nemohli nikdy využít. Věc měla totiž háček: smlouva začne platit, až budeme schopni sdělené tajemství udržet. Jinými slovy, až budeme mít zákon na ochranu tajných dat srovnatelný s normami Aliance. Zdejší úřady s úkolem zápasí od roku 1995. Minulý pátek se konečně návrh potřebného zákona objevil na stole vlády, takže snad už na jaře bude záležitost definitivně urovnána. Podle některých činitelů je to ostatně málem pár minut po dvanácté, neboť absence zákona nás už několikrát postavila do prekérní situace. Naposledy koncem října, kdy nám NATO otevřelo všechny svoje orgány a česká armáda náhle neměla dost jazykově a odborně vzdělaných důstojníků, kteří by je obsadili. Ti, kteří vzdělaní byli, zase nemohli do Bruselu nastoupit, neboť neexistoval zákon o ochraně utajovaných informací, podle něhož by bylo možné je prověřit ke spokojenosti Aliance. Vláda proto udělala v historii NATO nebývalý krok a nechala bruselskou centrálu, ať si naše vojáky proklepne sama.
Soukromí pod lupou
Na otázku, proč práce na zákonu trvá tak dlouho, odpovídají jeho autoři na ministerstvu vnitra, že jde o věc složitou a choulostivou. Podle náměstka Jaroslava Kopřivy se mohou některé paragrafy dostat do konfliktu s Listinou základních práv a svobod, a dokonce vzdáleně připomínat praxi Státní bezpečnosti. Proto se o něm tak dlouho diskutovalo. První…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu