Kresby z očistce a předpeklí

Výstava Kokoliových kreseb z Většího cyklu v pražské Nové síni souvisí s vydáním umělcovy knihy s jednoduchým titulem Kokolia - Kresby (kniha vyšla v nakladatelství Trigon). Obsahuje kreslené příběhy o krutosti, bídě, slabosti těla, o ubohosti veškerého lidského počínání, které se, jak známo, neobejde bez smažení v kotli mezilidských vztahů. V Nové síni se diváci posunují krok za krokem podle úzkého pásu obrázků nakreslených na ruském balicím papíru a místy i na tmavším kobercovém papíře, umístěných nad linií očí. Mohou tak zblízka sledovat terapeutické pásmo co nejúspornějších kreslených příběhů a objevovat podvědomé květenství zla, napájené z proudu středoevropské citlivosti, fantastiky a expresivity. Také v knize sdělují Kokoliovy obdivuhodné kresby napětí zárodečných forem existenciality, aniž by se jeho výraz zapletl s pokleslým žánrem české absurdní grotesky. V dovětku ke knize se Vladimír Kokolia zmiňuje o Karlu Neprašovi a Janu Steklíkovi jako o mistrech, kteří mu na počátku kreslířské dráhy nasadili vysokou laťku. Kresby jejich samostatného žáka Kokolii jsou oproti křižovnickým méně artificiální, avšak spolu s nimi se neodříkají prastaré zkušenosti, pro kterou vykázal prarodiče všech lidí anděl z ráje.

O své konvulzivní kresebné linii Vladimír Kokolia říká, že do jeho čáry vtéká snad všechno zlo světa. Jeho současné kresby - volně na starozákonní téma „marnost nad marnost“ a „trápení všecko“ - vyjadřují to, před čím bychom raději zavřeli oči. Na první…