Je příznačné, že ve středu odpoledne, okamžitě po zveřejnění zprávy, že vláda schválila Pilipův plán na privatizaci bank, česká koruna výrazně posílila. Po květnové devalvaci jde totiž o jednu z důležitých pozitivních zpráv. Srovnat ji můžeme snad pouze s lepšími čísly o vývoji zahraničního obchodu, které potvrzují, že již několik měsíců za sebou roste vývoz rychleji než dovoz. Sice s jistým zpožděním - ale přece jen - začíná vláda plnit důležitá balíčková opatření (minulý týden rozhodla například o spoluúčasti pacientů a ministerstvo dopravy připravilo plán privatizace regionálních tratí). Opozice má nicméně v jednom ohledu pravdu: privatizace, přesněji doprivatizace velkých bank je krokem, který je svým dopadem a důležitostí srovnatelný s kuponovou privatizací.
Promarněné roky
Je velká škoda, že se s privatizací největších bankovních ústavů nezačalo již dávno, respektive před několika lety. Dokud byla česká ekonomika v zahraničí opěvována, politici o privatizaci finančních domů příliš nepřemýšleli. Dlouhou dobu pak členové vlády (včetně jejího předsedy) dokonce koketovali s myšlenkou, že by snad bylo lepší, aby se české banky privatizovaly do českých rukou. Česká pojišťovna, tedy finanční ústav, který není bankou, byla koneckonců tímto způsobem (a do určité míry spontánně) privatizována, a to do rukou finanční skupiny PPF. Podobně „tolerantně“ vláda přehlížela ovládnutí IPB firmami napojenými na manažery banky. Teprve trpké zkušenosti s…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu