Emoce k soudu nepatří
VRespektu č. 47/97 se vám povedlo pěkné kouzlo nechtěného. V článku o agentovi soucitu se Tomáš Klvaňa z USA rozhořčuje nad nízkým trestem pro Louise Woodwardovou, která se ani jednou nepřišla podívat do nemocnice, kde malý Matty několik dní bojoval o život, a uzavírá: „Je toto chování nevinného člověka?“ Ve stejném čísle ale o kus dál věnujete téměř celou stránku Albertu Camusovi a jeho Cizinci. Camusův Mersault přece končí na popravišti právě proto, že se nepokoušel působit na city soudců a davu. Podle Camuse každý, kdo nedostatečně pláče na pohřbu své matky, dostane špatný posudek a vystavuje se reálnému nebezpečí. Případ Woodwardové asi rozjitřil hodně citů, protože v MF Dnes je k němu další článek z Ameriky: „Veřejné mínění hlupáků“. Autor se zde zlobí na hloupý dav, kterému připadá 279 dní vězení málo. Z článku doslova cituji: „Louise Woodwardová vypadá jako slušné děvče a od začátku trvala na tom, že je nevinná.“ Tisk a jeho čtenáři mají zřejmě vytříbený cit pro spravedlnost, ale stejně se zdá, že by soudit měli hlavně soudci a že posuzován má být spíše trestný čin než osobnost pachatele.
Ctibor Husák, Praha
Posudky veřejně
S články kritizujícími objektivnost financování naší vědy se roztrhl pytel. Pan Petr Holub (Respekt č. 46/97
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu