Nápad oživit skupinu The Plastic People of the Universe a rozjet se na turné po několika českých a moravských městech vznikl, jak známo, letos v lednu, po hradních oslavách dvacetiletí Charty 77. Tehdy jedno příležitostné vystoupení euforizovalo nejen disidentské veterány, ale i samotnou kapelu, takže touha po letech to „dát znovu dohromady“ byla zcela přirozená, odpovídající dobrým tradicím undergroundové družnosti. Jako by se tu zároveň evokovalo něco z dnes už dokonale nepochopitelných iluzí, že po roce 1989 bude samozřejmým hegemonem české kultury právě kultura „zakázaná“, nezkompromitovaná, že český divák přejde od Gotta k Zappovi a od estrády k poezii, že právě Plastic People a jim blízcí obsadí trh a hitparády. Zkrátka, že v Čechách nastane nějaké zvláštní kulturní obrození a osvícení. Pochopitelně, že nic takového se nestalo a stát ani nemohlo: brzy po listopadu se ukázalo, že národ své kulturní zvyklosti a návyky příliš změnit nehodlá, a pokud jde o Plastiky, ti od konce osmdesátých let jako skupina vlastně neexistovali.
Abiturienti na Hradě
I tak se však dalo v prvních letech po převratu v Čechách vidět kuriózní spojenectví a blízkost části vysoké státní reprezentace (právě té nejvyšší) s kulturou, která je ze své podstaty antimocenská a subverzivní, establishmentu se vysmívá a vůbec k ní patří velmi skeptický postoj k ambicím a pocitům velikosti. Pavel Zajíček, lídr skupiny DG 307, to kdysi vyjádřil v jednom textu výstižně a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu