Kdyby měl šestačtyřicetiletý Ivan Roubal skutečně na svědomí čtyři vraždy, za které je souzen, a další dvě, z nichž je podezřelý, byl by asi jedním z nejzrůdnějších zločinců české historie. Bledla by před ním i pochybná sláva „orlické pětky“, jejíž činy mají aspoň jasný a každému srozumitelný logický motiv. Převedeno na poněkud cynické počty, na každého z orlických vrahů připadá jedna vražda s „výnosem“ minimálně půl milionu korun. Roubalovi by čtyři vraždy, z nichž je obviněn, vynesly dohromady necelých sto tisíc. Jenže u Roubala zůstává stále ve hře kdyby. Na rozdíl od všech českých masových vrahů minulosti se k činům nikdy nepřiznal. Už tři a půl roku tvrdí, že nic neudělal. Dlouhá řada nepřímých důkazů, se kterými proti němu vyrukovali policisté, nepřesvědčila ani soudce Jiřího Horkého. Ten letos v únoru vynesl osvobozující rozsudek. Roubalova radost však netrvala dlouho: vrchní soud verdikt vzápětí zrušil. Soudce Horký má dnes proto Roubalův osud opětovně ve svých rukou. Znovu musí zvážit a rozhodnout, zda je ten vyrovnaný a zdvořilý muž s plnovousem sériově vraždící bestie, nebo nevinná oběť mimořádné shody náhod.
Počkejte deset minut
Speciální komando zatklo Ivana Roubala v březnu 1994 na pražském náměstí Míru. Policie jej tehdy podezřívala z vraždy dvou majitelů pražské autopůjčovny Zapap, Petra Kudrny (22 let) a Petra Magdolena (19), později byl obviněn i ze smrti důchodce Josefa Suchánka (74) a taxikáře Vladimíra Strnada (26). Loni v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
