V rámci schvalování zákona o bankách se Poslanecké sněmovně podařila děsivá věc. V obecně formulované právní normě se na návrh republikánského poslance Petra Vrzáně objevil speciální paragraf o odškodnění věřitelů České banky. Pro jeho přijetí hlasovali všichni přítomní koaliční poslanci, většina opozice i sám premiér (pouze šest sociálních demokratů se zdrželo hlasování). V zákoně se tak objevil paragraf, který říká, že „ČNB vypořádá do 30 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona pohledávky věřitelů České banky, a. s., podle kritérií stanovených konsolidačním programem č. II“. Jinými slovy: ČNB se ukládá, stejně jako v případě jiných zkrachovalých bank, vyplatit věřitele České banky až do výše čtyř milionů korun. Vypadá to nevinně, ale pro budoucnost demokracie v České republice je to špatná zpráva. Právní normy se totiž ze zásady nemohou zmiňovat o konkrétních subjektech, pokud nejde o orgány státní správy, jejichž zřízení se například zákon přímo týká.
Vzpomínka na rok '47
Pravda, podobná věc už tu jednou byla: v roce 1947 odhlasoval poválečný parlament zvláštní zákon o vyvlastnění majetku hlubocké větve rodu Schwarzenbergů, tzv. lex Schwarzenberg. Tehdy jediný Ferdinand Peroutka upozornil, že pokud jsou přijímány zákony o (proti) jedné rodině, řítí se demokracie a právní řád do pekel. Jeho varování pochopitelně platí i o půl století později, i když v našem případě jde „jen“ o jeden paragraf.
Zákon o bankách má jako každý jiný zákon řešit…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
