Hiller Zobel, agent soucitu

V pečlivě formulovaném verdiktu v případu Woodwardová (viz minulé číslo Respektu), publikovaném v pondělí na internetu (http://wire.ap.org/woodward/), zdůraznil soudce Hiller Zobel, že justiční systém Spojených států není služkou Tyché, bohyně štěstěny. V rámci úzce formulovaného argumentu měl pravdu. Devatenáctiletá britská au-pair Louise Woodwardová si samozřejmě nezasloužila doživotí kvůli tomu, že riskantní tah obhajoby v první fázi nevyšel. Z širší perspektivy má však mnoho pozorovatelů dobrý důvod k domněnce, že obhajobě nakonec sázka vyšla.

Zabití, nikoliv vražda

Zobel minulý týden v massachusettském městě Cambridge snížil rozsudek poroty z vraždy druhého stupně na zabití a odsoudil Britku na 279 dnů, které spolehlivě pokryla vazba. Mezi odbornou a laickou veřejností převládá shoda ohledně první části rozhodnutí. Většina zasvěcených včetně porotců měla o verdiktu „vražda“ pochybnosti. Zobel celkem přesně vystihl to, co cítila tato většina: Woodwardová - spíše než ze zlomyslnosti a s úmyslem zavraždit - jednala bezohledně a nerozumně.Shoda už nepanuje ohledně výše trestu. Ačkoliv odsouzená tvrdí, že je nevinná, a odvolává se (stejně jako se odvolává obžaloba), soudce dospěl k závěru, že svým bezohledným jednáním způsobila smrt osmiměsíčního Mattyho Eappena. Jinými slovy, Woodwardová dítě nezavraždila…