Sociální rakovina

Francouzští řidiči kamionů minulý týden ochromili dopravu ve své zemi a důsledky přesáhly i do značné části Evropy. Není to žádná novinka. Tytéž scény jsme mohli vidět právě před rokem (viz Respekt č. 49/96) a náhodný pozorovatel by řekl, že jde o jakýsi rituál. Jenže z bližšího pohledu jsou stávky řidičů pověstnou špičkou ledovce, nejspektakulárnějším znakem krize sociálního státu, která se v obecné rovině projevuje hlavně nezaměstnaností. Podívejme se na čerstvě publikovaná fakta.

I skeptici žasnou

Loni v dubnu si pravicová vláda Alaina Juppého v naprosté tajnosti objednala u Hlavní plánovací komise (Commissariat général au Plan), orgánu podléhajícímu přímo premiérovi, studii o nezaměstnanosti ve Francii. Výsledek práce vrchního komisaře Henriho Guaina a jeho lidí byl zveřejněn teprve nedávno a překvapil i největší skeptiky: v současné Francii se nezaměstnanost přímo či nepřímo dotýká 7 milionů obyvatel. Deník Libération uvádí, že toto číslo představuje více než třetinu ekonomicky aktivní populace země (odečteme-li od 25 milionů obyvatel produktivního věku pětimilionovou armádu státních zaměstnanců, které před nezaměstnaností chrání právě jejich statut).

Mnozí francouzští publicisté označují rostoucí nezaměstnanost výrazem cancer social (sociální rakovina), aby lépe postihli prorůstání tohoto fenoménu společností. Přistoupíme-li na tuto metaforu s vědomím, že…