V prázdném jídelním voze rychlíku EuroCity z Prahy do Vídně sedí dvojice průvodčích. Je krátce po desáté, vlak právě opustil Kolín a muži v uniformách mají pauzu: pokuřují sparty, pijí kávu a špinavými okny vagonu mlčky pozorují ubíhající krajinu. Klid ospalého rána narušuje vietnamský pasažér, který si právě koupil kávu a pokouší se odnést ji do svého kupé. Oba průvodčí i nad nimi stojící vrchní pobaveně sledují cizincovu zoufalou snahu otevřít si dveře a udržet přitom v kymácejícím se voze rovnováhu. Z uličky pro personál scénku s úsměvem sleduje odbarvená kuchařka ve špinavém tričku. Když je Vietnamec pryč, obrátí se číšník ke své kolegyni, podá jí cigaretu a laškovně ji obejme kolem ramen. „Už jsme tady potřebovali nějaký mladý maso, co říkáte?“ mrká na souhlasně mručící modré uniformy.
Až ke hranici klid
Zatímco blondýna obrací oči v sloup a s úsměvem vyfukuje ke stropu kouř z darované cigarety, nakouknou do jídelního vozu dvě elegantně oblečené starší dámy. Při pohledu na družně bafající personál se jim obličej stáhne do nesouhlasné grimasy a obě odcházejí pryč. Kuchařka se s labužnickým úsměvem protahuje: pohodová část dnešní pracovní doby bude pokračovat. Ospalá atmosféra, narušená jen zcela výjimečně osamělým hostem, totiž v jídelním voze obvykle panuje až na rakouské hranice. Není divu: káva či minerálka tady stojí téměř sedmdesát korun, pivo stovku a biftek nebo svíčková čtyřikrát tolik. Sedačky potažené červenou koženkou a bílým…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
