Demonstrace už jsme vyzkoušeli, přišel čas na generální stávku. Takto se dal slyšet na zářijovém sněmu Českomoravské komory odborových svazů předák horníků Cyril Zapletal. Jak známo, nakonec převážil hlas umírněných odborářů: svazy ohlásily na tuto sobotu „jen“ novou masovou demonstraci proti politice Klausovy vlády. Vítěz únorové stávky na železnici Jaromír Dušek ale veřejnost ujistil, že i tak se má v příštích měsících na co těšit: „Ke stávce stejně dojde. Až se ukáže, že demonstrace jsou k ničemu, pak se všichni rozhoupou.“ Pár pracovních dnů bez vlaků už si Česká republika vyzkoušela, týden bez vlaků a bez uhlí ještě ne. Pokud se odboroví předáci šikují k útoku, jak to udělat, aby dopady hněvu pracujícího lidu byly co nejmenší? Přišel snad už čas říci odborům dost?
Sbalte si svých pět pytlů
Se silou českých odborů to při bližším pohledu není tak horké, jak by se zdálo z projevů radikálních předáků. Nejostřeji mluví ti, kteří jsou zvyklí vyjednávat se státními (České dráhy, nemocnice) či polostátními podniky (Ostravsko-karvinské doly). Naproti tomu předseda svazu pracovníků v obchodu Alexandr Leiner, který má hájit zájmy prodavačů, prohlašuje stávku ve svém - stoprocentně zprivatizovaném - odvětví za nemožnou. „Uvažovalo se o tom kdysi, když tehdejší ministryně Štěpová nechtěla přistoupit na předkupní právo zaměstnanců v malé privatizaci,“ připomíná Leiner. Velké plány se už tehdy zasekly na dvou věcech: jednak se ani v éře státních…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
