Proti straně

Klíč k pochopení příčin, které dovedly Josefa Zieleniece k rozhodnutí podat demisi, leží v jednání grémia ODS minulou pondělní noc. Téměř osmihodinová schůzka měla tehdy na programu dvě témata: diskusi o změně na postu ministra vnitra a projednání jakéhosi - zatím blíže neznámého - hospodářského škraloupu ODS. Pokud jde o první bod, je výsledek jednání znám. Vedení strany v poměru 4:3 odsouhlasilo, aby se ministrem vnitra stal Jindřich Vodička, kterého na ministerstvu sociálních věcí nahradí poslanec Stanislav Volák. O čem a s jakým výsledkem se mluvilo několik dalších hodin, zatím vědí jen členové grémia. Dva dny poté však Josef Zieleniec Václavu Klausovi oznámil, že odchází z funkce místopředsedy ODS i ministra zahraničí.

Špinavost

V oficiálním zdůvodnění své demise Zieleniec říká, že byla „ve velmi závažných případech podstatným způsobem omezována jeho možnost spolupodílet se na zásadních rozhodnutích“. V poslední době pak prý šlo především o dvě záležitosti: o proceduru výběru nového ministra vnitra a „velmi závažná rozhodnutí týkající se hospodaření strany, která byla provedena bez vědomí grémia a jeho zmocnění“.

Co má bývalý ministr na mysli v prvním případě, není těžké uhodnout. Je všeobecně známo, že o nominaci Jindřicha Vodičky na post ministra vnitra, respektive o tom, že Jan Ruml už svého nástupce konzultuje s prezidentem Havlem, se část vedení ODS včetně Zieleniece dozvěděla ze zpráv TV NOVA. O ministerské rošádě se tak na stranické půdě začalo jednat až ve chvíli, kdy se stala věcí veřejnou a kdy již byl manévrovací prostor pro hledání jiných možných řešení podstatně omezen. Samo o sobě ale tato záležitost pro zkušeného stranického matadora důvodem k demisi být nemohla, a to ani v případě, že jeho znechucení nad poměry v ODS rostlo delší dobu. Příčinu, proč se Zieleniec rozhodl odstoupit právě teď a s takovým rachotem, je tudíž třeba hledat v jeho zmínce o závažném pochybení ve stranických financích.

Co se konkrétně stalo, Josef Zieleniec bohužel neřekl. Reakce ostatních členů grémia ovšem napovídá, že nějaký malér je skutečně na světě. Až na Ivana Pilipa, který v TV NOVA prohlásil, že finance ODS jsou v pořádku, totiž žádný další člen stranického vedení Zieleniecův povzdech neodmítl či nedementoval jako nesmyslný. Oč tedy může jít? Zatím můžeme jen spekulovat. Ale vzhledem k tomu, že například předloňský třímilionový dar do stranické kasy od dávno mrtvého sponzora Lájose Bácse s Zieleniecem nijak viditelně neotřásl, musel se nyní dozvědět o nějaké opravdu zřetelné špinavosti v hospodaření strany.

Vím, ale nepovím

Problém je v tom, že Zieleniec evidentně neříká vše, co ví, a jen naznačuje. Na tento postup jsme si už bohužel v Čechách zvykli. Kdo by si při této příležitosti nevzpomněl na někdejšího ministra Baudyše, který své odvolání z funkce vysvětlil - sdostatek mlhavě pro právníky a dost jasně pro čtenáře - jako trest za to, že odmítá ždímat z podnikatelů úplatky pro stranickou pokladnu. Zieleniec ovšem není Baudyš, a proto tím naléhavěji vyvstává otázka, proč zvolil právě tento ne zrovna přesvědčivý postup. Vedla ho potřeba dát všem na srozuměnou, že jej k rezignaci přiměly důvody opravdu závažné, a nikoli pouze mocenský souboj s Klausem? Nebo snad pocítil spoluodpovědnost za to, že se jako zakladatel a místopředseda ODS o financování strany v minulosti prakticky nezajímal? Opět se můžeme jen domýšlet, ale jen stěží za tím bude promyšlená taktika. Kdyby si „velký intrikán“ (jak Zieleniece s oblibou představuje tisk) tento tah jen minimálně dopředu promyslel, musel by přijít na to, že tak závažným a přitom nekonkrétním obviněním poškodí nejvíc sám sebe. Jedni mu vyčtou, že řekl málo, druzí ho proklejí, že prozradil moc. Spojence nezíská téměř žádné.

Tento výsledek může také fatálně ovlivnit otázku, která dnes v souvislosti s Josefem Zieleniecem zaznívá nejčastěji: co vlastně chce tento veskrze politický muž dělat dál? V posledních měsících sice dával stále častěji najevo svůj nesouhlas s politikou Václava Klause, dosud však vždy šlo více o kritiku formy než o její obsah. Jeho dnešní rozhodnutí odejít tedy může být stejně tak výrazem absolutního znechucení (tomu by odpovídaly jeho výroky o tom, že se možná bude věnovat byznysu) jako snahou uvolnit si ruce pro zformování jasně profilované názorové platformy, která se pokusí o politické znovuoživení skomírající ODS, přesněji lépe řečeno celé občanské pravice. A že takový úkol bez spojenců a souputníků nejde provést, je zbytečné zmiňovat.

Příliš brzo na odhad

Zbývá ještě úvaha, jaký dopad bude mít Zieleniecova rezignace na aktuální českou politiku. Pokud v příštích dnech a týdnech nenaberou události dramatický spád - například pokud speciální finanční komise, zřízená rozhodnutím výkonné rady ODS, neodhalí, že s hospodařením strany je spojena korupce - čeká nás pravděpodobně další runda koaličního taktizování a vzájemných půtek. A nic na tom nezmění ani fakt, že se Václavu Klausovi podařilo bleskově najít nového a pro všechny přijatelného ministra zahraničí. (Mimochodem: Jaroslav Šedivý nejen že je po Jiřím Grušovi už druhý nestraník na ministerském postu ODS, ale je to i člověk, kterého by za „normálních okolností“ premiér jen těžko snesl. Šedivý je totiž bývalým poradcem Jiřího Dienstbiera.) Dohlédnout konce procesů, jež byly minulý týden Zieleniecovým odchodem akcelerovány, je tak téměř nemožné. Na jednu prognózu ovšem člověk doktorát z politologie nepotřebuje: aby spolu s Václavem Havlem raději nevsázel boty na to, že současná vláda doslouží celé funkční období ve svém dnešním stavu.

Páteční požadavek KDU-ČSL, aby již podruhé zrekonstruovaná vláda připravila na začátek roku nové programové prohlášení a opět podstoupila parlamentní hlasování o důvěře, jasně naznačuje, že podobně jako prezident uvažuje i Luxova „klidná síla“. To ovšem ještě nemusí nutně znamenat předčasné volby, naopak. Mnohé nasvědčuje tomu, že hitem zimní politické sezony bude snaha o vytvoření vlády současných koaličních stran, ale pod jiným premiérem než dnes. Na seriózní odhady je ovšem příliš brzo. Ve hře je mnoho neznámých, počínaje Zieleniecovým finančním „kostlivcem“ ve skříni ODS přes možnost rozpadu ODA až po blížící se volbu prezidenta. Václav Havel ke svému znovuzvolení potřebuje alespoň část hlasů poslanců a senátorů ODS. A ti - jak známo - zatím poslouchají Václava Klause.