Čerstvý, před půl rokem dopsaný román Jiřího Kratochvila se jmenuje v linii autorova příběhového kultu Nesmrtelný příběh. Kratochvil ho začal psát snad bezprostředně po dopsání románu Siamský příběh (Respekt č. 13/96), a není to jen pouhý bonmot na záložku, když o obou knihách autor píše, že „jsou jen nohavicemi téhož příběhu“. Vždyť už na konci Siamského příběhu jako by se zárodek dalšího příběhu teoreticky proklubával ve vypravěčově větě, že totiž uvažuje „…o možnosti vyslovit naši poválečnou historii hodně jiným způsobem, obrátit pořadí důležitosti a do popředí vystrčit soukromou, intimní historku jako šifru osudu našeho světa“. V této podobě to zní pravda poněkud proklamativně a mlhavě, ale čtenář naštěstí ví, že luštění oné „šifry“ neznamená u Kratochvila rozplétání nějakého abstraktního modelu „osudu našeho světa“. A naopak, že za označení „intimní historka“ je nutné dosadit slovo „příběh“, ovšem takový, který je vším jiným než prostým realistickým zřetězením příčin a následků. Zkrátka že mezi šifrou-modelem a historkou-příběhem je u Kratochvila napětí, jehož možnosti a významy jsou téměř nekonečné a vlastně nevyluštitelné. A že si úplnou dešifraci takový text - jako každá dobrá literatura - ani nežádá. I když pokoušet se o to lze ad infinitum.
Zvířecí milý
Jak je to tedy s tou intimní historkou u Nesmrtelného příběhu? Její protagonistkou a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
