Víme, že je to možné

JIŘÍ DANÍČEK (nar. 1948 v Liberci) se po maturitě živil jako scenárista Krátkého filmu, po r. 1974 jako studnař-čerpač. Podepsal Chartu 77. Jako předseda Federace židovských obcí v ČR (1991–95) a předseda Pražské žid. obce (od r. 1996) se účastnil jednání o restitucích židovského majetku a o odškodnění. V 80. letech byl jedním z organizátorů samizdatové edice Alef, která vydávala judaika, v této činnosti dnes pokračuje jako ředitel nakladatelství Sefer a šéfredaktor měsíčníku Roš chodeš. Překládá z francouzštiny a hebrejštiny, nedávno vyšel výbor z jeho próz a veršů Dům z listí (Torst 1996).

Zdá se, že vaše věčné téma je odškodnění českých obětí nacismu.

Nedivte se. Tyto oběti přišly zkrátka už koncem 40. let, kdy zákon Spolkové republiky Německo vyčlenil z okruhu „oprávněných osob“ občany komunistických států - ty měla odškodnit NDR. Oběti byly opomenuty i počátkem 70. let, kdy se odškodnění nedostalo do smlouvy mezi Československem a Německem, a znovu počátkem let devadesátých. Standardní řešení problému není totiž záležitost Německa na jedné a obětí na druhé straně. Odškodnění vždy bylo řešeno dvoustrannými státními smlouvami. Tuto roli v otázce odškodnění může sehrát, pokud by to obě strany připustily, česko-německá deklarace.

Jsou naše oběti skutečně „jedinými, které nebyly odškodněny ze strany Německa“, jak se často píše?

Přesněji řečeno: jedinými ze zemí, které Němci mezi lety 1939–45 obsadili.…