Škola hrou na nenávist

V souvislosti s Romy se často užívá fráze „je třeba zvýšit vzdělanost romských dětí“. To je jistě pravda, ale takto formulovaná věta zamlžuje fakt, že proces vzdělávání je oboustranná komunikace. Bez náležitého „vzdělání“ školy, tedy učitelů, administrativních pracovníků a celého školského systému, v romské kultuře, jazyku a historii nelze vinit romské žáky z neochoty či neschopnosti se vzdělávat podle požadavků většinové společnosti. Romské dítě má většinou při vstupu do školy oproti českým dětem nevýhody nejen sociální, jak se neustále zdůrazňuje, ale je znevýhodněno především tím, že škola nerespektuje jeho etnická, antropologická i historická specifika - zatímco ve vztahu k českým žákům se naopak z etnokulturních, historických, ba i antropologických determinací ve vyučovacím procesu přímo vychází.

Ztracená mateřština

České dítě se učí v mateřštině; škola tedy jen jeho mateřský jazyk rozvíjí. Romské děti, které do školy přicházely ještě před dvaceti třiceti lety, znaly obvykle pouze romštinu. Asimilační tlaky na rodiče a pohrdavý vztah většinové společnosti k romskému jazyku vedly k tomu, že většina romských dětí romsky už neumí a česky ještě ne - hovoří romským etnolektem češtiny s omezenou slovní zásobou, nenormativní výslovností a posunutou stylistikou. Učitelé si většinou neuvědomují příčiny tohoto sociolingvistického faktu a romský etnolekt češtiny kvalifikují jako neschopnost, zanedbanost romských žáků. Jejich postoj pochopitelně…